čtvrtek 14. května 2015

Jak odbourat staré vzorce myšlení, zahodit staré Já

Jak odbourat staré vzorce myšlení, zahodit staré Já možná se Vám to bude zdát dost těžké, protože si myslíte, že jste všechno už udělali. A já Vám říkám, že neudělali. Těžké to, ale není. Nejdůležitější věcí je jít dál. Tím co jste udělali, nebo komu co jste udělali se už netrapte. Uvědomte si, že jsme na planetě Zemi proto, abychom se učili, aby naše dušičky poznávali a učili se. Dosáhli zkušeností. Bez chyb by učení a ponaučení nešlo. Naše duše - naše vnitřní já je naše vnitřní dítě. Odpusťte mu, sami se na sebe podívejte do zrcadla a představujte si malé dítě. Říká se tomu zrcadlová technika.Jak se cítí? Jak mu je? Je osamělé, nešťastné a zklamané? To přeci nechcete, aby Vaše Já - aby vaše vnitřní dítě bylo takové. Opravdu koukejte se na sebe jako na malé dítě. Nejde mu neodpustit, nejde ho nemilovat. Zdravá sebeláska je velmi důležitá v hojivém procesu znovuzrození a vaší transformace. Nejedná se o domýšlivost, ale pouze o zdravou sebelásku, uznání svých hodnot, svých vlastností, těch dobrých i špatných. Když začnete mít rádi sami sebe, uznávat si své chyby bez zbytečných dlouhých výčitek, naleznete vnitřní klid a půjde Vám pak už velmi snadno odpustit druhým. Tomu věřte. Tak to opravdu je. Až když začnete milovat sami sebe, svoje tělo, svoje myšlení, svojí osobu, dokážete milovat i za chyby, které se kdy stali vašim přičiněním, tak budete milovat a odpouštět i druhým snáze. Příjde to pak automaticky, a nebudete mít pocit, že se stále do něčeho v procesu tvoření a odpuštění do něčeho nutíte.




Dříve jsem měla ten samí pocit jako Vy. věděla jsem o svých chybách a snažila se je napravovat pořád pátrala v minulosti, a lidem, kteří mi udělali velmi zlé věci, jsem odpustit nedokázala, i když jsem si své chyby přiznat už dávno dokázala. Říkala jsem si, proč by si měli zasloužit moje uznání, moje pochopení a moje odpuštění, když já jsme jim nic neudělala, ..... Trvalo to velmi, velmi dlouho. A já byla pořád nešťastná. Zapomenout, ani odpustit, lidem v mém životě přirozenou cestou nešlo. Nestačí si jen vlastní chyby přiznat, ale zapomenout, a zapomenout i na chyby ostatních, nejen těch svých. Byla jsem s toho velmi nešťastná. Já se chtěla změnit a snažila jsem se jak nejvíc to šlo, měnila jsem sebe ze dne za dnem, ale to upřímné odpuštění lidem co mi v životě ublížili nešlo. Nešlo protože jsem si vnitřně říkala, že to je jen gesto pocit nějaké morální duchovní cesty. Vnitřně jsem jim neodpustila, protože jsem si říkala, že si to nezaslouží. Mojí lásku, mojí něhu, ochotu a odpuštění. Možná opravdu si jí nezaslouží, ale já si zasloužím klid, lásku a něhu. Takže zbytečně nebádejte nad tím, jestli si to někdo zaslouží, to vaše odpuštění a lásku. Věci z milosti nejde napravit, a ani pochopit. Stalo se. Nebádejte nad tím proč a jak a co kdyby. To bylo Vaše staré já. Každý se znovu může narodit za svůj život. Lidi se mění, změňte svou budoucnost a přítomnost. Tím dosáhnete pocitu štěstí, lásky a všeho co chcete přivést do svého nového života.




Jednoduše, prostě odpusťte bez výčitek, poznání příjde potom, ten zázrak úlevy. Nevěřila jsem tomu, ale ano. Ať už čin je jakýkoliv. My nemáme právo se sami trestat, protože je to bezúčelné. Ani Bůh, Universum, vesmírná síla a život samotný nás netrestá. Jen se nám to v menší či větší míře vrací zpět. To není trest, to je koloběh života, následovně "karma", zákonitost akce reakce.


Krásný den přeje Dariya Iczkova

 

Žádné komentáře:

Okomentovat